Tajná láska-kapitola 2.

3. srpna 2009 v 23:10 | animeromanticavic.blog. |  Tajná láska
Tak a už tu máme druhý díl. Je kratší než ten minulý. Doufám, že se vám bude líbit a už vám jen přeji příjemné čtení.



2.Díl-Nečekaná reakce

Naruto ráno vstal a vydal se umýt. Zdálo se mu o Sakuře. Pořád na ni myslel celý večer a ráno na ni taky myslel. Bylo to pro něho dost zvláštní. Nevěděl, co si má myslet. Pak sešel dolů do kuchyně a chtěl si udělat snídani. Ale nejdřív se šel podívat, jestli má nějakou poštu. Něco ve schránce měl. Jenom to tak s nezájmem prohlížel dokud nenarazil na jeden dopis, který ho zaujal. Viděl, že je od Hokage. Okamžitě ho otevřel a přečetl si ho. Stálo tam:
"Dobré ráno Naruto dneska se musíš zastavit za Hokage. Žádala si tě a musíš přijít. Je to opravdu důležité. Zastav se v devět hodin. Zatím naschle. S pozdravem Shizune."
"Hm co to asi bude? Kolik je vlastně hodin?" Naruto se podíval na hodiny a zjistil, že je osm hodin. "Tak to mám ještě čas.", řekl si pro sebe s klidem Naruto. Poté si šel udělat snídani a když posnídal, tak šel do vany. Ani se nenadál a bylo třičtvrtě na devět. Když to zjistil, tak se zděsil.
"Pane bože to je už tolik hodin? Ten čas ale utíká." Naruto se rozběhl ke dveřím a vystřelil jako střela k Tsunade.
U Sakury
Sakura taky vstala a nejdříve ze všeho se vydala pro poštu. Taky si ji jen tak s nezájmem prohlížela až jako Naruto nenarazila na dopis od Hokage. Okamžitě ho otevřela a přečetla si ho.
"Dobré ráno Sakuro dneska se musíš zastavit za Hokage. Žádala si tě a musíš přijít. Je to opravdu důležité. Zastav se v devět hodin. Zatím naschle. S pozdravem Shizune." Sakura se taky divila, co je asi tak důležitého. To ještě netušila, jaké ji čeká nemilé překvapení. Nebo snad milé? Namířila do kuchyně a udělala si snídani. Pak si taky šla vlézt do vany a poté se už oblékla a upravila. Nakonec to taky nějak nestihla a když zjistila, že už je třičtvrtě na devět, tak zrychlila.
"Och ne to už je tolik hodin? Jaktože to tak rychle utíká? Šak jsem ani nic nestihla udělat. No nic musím běžet.", říkala si sama pro sebe udivená Sakura. Rychle se rozběhla ke dveřím a pelášila k Hokage. Naruto i Sakura měli tak naspěch, že si ani nevšimli, že se setkali na stejné cestě a po chvíli se i srazili. Oba dopadli dost tvrdě na zadek. Sakura začala okamžitě nadávat.
"Au kterej idiot?" Ve stejnou chvíli nadával i Naruto.
"Bože kterej blb?" Oba se slyšeli. Podívali se na sebe a když pak zjistili kdo to je, tak nevěděli, co mají dělat. Oba se tvářili dost zmateně. Pak se naštěstí vzpamatovali. Naruto se hned zvedl.
"Ahoj Sakuro. Promiň, nechceš pomoct?" Naruto podal Sakuře ruku a ta ji nakonec s úsměvem přijala. Naruto zvedl Sakuru, ale trochu prudce. Sakura se díky tomu přilepila na Naruta jinak by to neustála. Naruto ji chytil kolem pasu. Byli u sebe dost blízko. Dívali se vzájemně do očí a vzrušeně dýchali. Naruto byl ze Sakury hotový. Nikdy v životě tohle necítil. Tlouklo mu srdce jako o závod, potil se, měl sucho v krku a hlasitě vzdychal. Pořád se upřeně dívali do očí toho druhého a přitom se drželi. Obličejem byli od sebe daleko asi pět centimetrů a tak to skoro vypadalo, že se chcou políbit.
Naruto to nedokázal vydržet, neodolal. Přiblížil se ještě víc k Sakuře a už ji chtěl skoro políbit Sakura se ale vzpamatovala. Kdyby byla jako Naruto, tak by tam zřejmě stáli do konce života. Ten se prostě vůbec nedokázal vzpamatovat a díval se stále do jejich očí a byl připravený ji políbit. Ona se od něho odtáhla a pustila se ho, takže ji nakonec pustil i Naruto.
"Ahoj Naruto. Taky bych se ti měla omluvit. A děkuji za pomoc." Naruto byl pořád trochu mimo.
"Ne-ne-máš zač."
"A kam vlastně tak běžíš?"
"No vidíš úplně jsem na to zapomněl. Musím okamžitě za Hokage." Naruto se chtěl rozběhnout, ale Sarura ho chytila za ruku.
"Naruto počkej, Já musím jít taky za Hokage. A proč tam vlastně musíš jít ty?"
"No to nevím. Jen mi došel dopis od Shizune, že se mám zastavit v devět hodin u Tsunade a že je to dost důležité."
"Opravdu? Mě přišlo úplně to samý."
"Hm to je divné. Takže tam máme přijít oba dva. Co to asi bude?"
"To vůbec netuším. Asi bysme měli zase rychle vyrazit na cestu.
"Jasně." Poté už se tedy oba rychle rozběhli. Nakonec dorazili před kancelář Tsunade jen o deset minut později. Sakura zaklepala a po slovu dále, oba vstoupili. Samozřejmě Tsunade na ně vyjela hned ve dveřích.
"Sakra kde jste? Kdyby měl zpoždění jen Naruto, tak to pochopím, ale když už i ty Sakuro tak to vážně nepochopím."
"Promiňte Tsunade. Nějak jsem si neuvědomila, kolik je už hodin.", omluvila se Sakura.
"Aha a co ty Naruto? Jakou máš výmluvu tentokrát?"
"Já? No já jsem na tom úplně stejně jako Sakura. Taky jsem si neuvědomil, kolik je už hodin."
"Hm to je ale náhoda, že? Ale tím se teď nehodlám zabývat. Je tu o dost důležitější věc."
"No tak co sensei? Co je to za důležitou věc? Už jsme s Narutem celý nedočkavý.", zeptala se netrpělivá Sakura. Najednou si někdo v tmavém koutě zakašlal.
"Ehm myslím, že moc nadšení nebudete.", ozvala se nějaká záhadná osoba v tmavém koutě a pak k nim přistoupila blíž. Naruto i Sakura na ni zírali s rozšířenými zorničkami, s otevřenou pusou a vyraženým dechem. Nemohli uvěřit tomu, koho právě viděli a na koho tak zírali jako na zjevení. Osoba se na ně taky stále dívala a prohlížela si je celé a zkoumala, jak se moc změnili. Naruto i Sakura si taky osobu prohlíželi a zkoumali, jak moc se změnila. Sakura byla dost v šoku a překvapená, jak se osoba změnila a hlavně, jak vyrostla a zkrásněla. Naruto to až tak neprožíval. Jen si akorát prohlídl, jak se osoba změnila a když se z toho všeho konečně vzpamatoval, tak se na osobu podíval dost hnusně a naštvaně.
"Sasuke!", zařval naštvaně jeho jméno Naruto.
"Sa-sa-su-ke?", zašeptala tentokrát jeho jméno Sakura. Sasuke se podíval na Naruta.
"Ahoj Naruto." Pak se podíval na Sakuru a na ni se i usmál. Sakura se na něho jen chvíli dívala a byla mimo, ale pak se vzpamatovala, uvědomila si co se děje a taky se na něho podívala dost naštvaně.
"Ahoj Sakuro."
"Co tady chceš Sasuke?! Co tady děláš?!!", vyjela na něho naštvaná Sakura.
"Asi tomu nebudeš věřit, ale vracím se domů." Naruto i Sakura zase zůstali v šoku. Takhle se ještě nikdy necítili. Ani vlastně přesně nevěděli, jak se cítí. Nedokázali to popsat. Cítili však, že je v tom naštvanost, nenávist, velká bolest, ale taky radost.
"Cože? Ty ses snad zbláznil nebo co?", vyjel na něho tentokrát Naruto.
"Ne vůbec jsem se nezbláznil. Chci se vrátit zpět kvůli vám. Jste moji přátelé a jste pro mě spíš jako rodina. Prostě jsem se tak rozhodl. Zabil jsem Orichamara a taky Itachiho. Svoji pomstu už jsem splnil a uvědomil jsem si, že bez vás nemůžu žít. Prosím, neodhánějte mě od sebe. Přijměte mě zase mezi sebe. Udělal jsem velkou chybu a chci ji napravit. Chci, aby to bylo zase všechno jako dřív. Já vím, že to asi bude ještě chvíli trvat než mi odpustíte, ale aspoň se o to pokuste."
"Ty chceš? A zajímá tě vůbec, co chceme mi? Zajímá tě vůbec, jestli tě někdy přijmeme mezi sebe? Jestli ti někdy odpustíme? Asi ne. Tebe akorát zajímá, co chceš ty.", vyjela na něho znovu už dost rozzuřená Sakura.
"Samozřejmě, že mě to zajímá. Vrátil jsem se kvůli vám a zajímá mě, co vlastně chcete."
"Ty ses zbláznil?! Vrátíš se jen tak po pěti letech a čekáš, že se ti vrhneme do náruče?! Radši ses ani neměl vracet! Nechtěl si jít s námi, když jsme tě chtěli přivést zpátky, tak si běž jinam a sem se už nevracej!", křičela na něho stále Sakura.
"Ne nemohl jsem se vrátit s vámi, protože jsem ještě neměl splněnou svoji pomstu. Musel jsem to splnit. Vždyť mi Itachi vyvraždil celý klan a zabil mi rodiče. Co by si asi dělala ty?"
"Já nevím! Ale rozhodně bych se nechovala tak lhostejně a neodmítala svoje nejlepší přátele. A taky bych určitě přijala jejich pomoc, abych na to nebyla sama."
"Ano máš pravdu. Neměl jsem vás odmítat a nevšímat si vás. A taky jsem měl přijat vaši pomoc. Všechno mě to mrzí. Udělal jsem chybu, ale teď ji chci napravit a vrátit se k vám."
"Ale na to už je pozdě! Mi už jsme na tebe dávno zapomněli! Přestali jsme věřit, že se někdy vrátíš! A už tě tu nechceme! Já tě už nikdy nechci vidět!", Sakura na Sasukeho stále ječela a nakonec se i rozbrečela. S pláčem rychle vyběhla ven z kanceláře. Nechtěla být se Sasukem už ani minutu. Naruto se na to jen díval a bylo mu to všechno hrozně líto. Hlavně když se Sakura rozbrečela a utekla. Chtěl za ní rychle běžet a uklidnit ji.
"To se ti vážně povedlo Sasuke. Co vlastně čekáš? Ty si myslíš, že tě přijmeme s otevřenou náručí? Všem lidem okolo sebe ubližuješ a nejvíc komu si ublížil je Sakura. Pořád kvůli tobě trpěla a když už na tebe konečně zapomněla, tak se tu objevíš a trpí znovu. Sasuke....já ti možná odpustím, ale Sakura? Sakura ti asi nikdy neodpustí. Měl by ses s tím smířit. A jestli se s tím nedokážeš vyrovnat, tak by si zase měl radši odejít. Tak se zatím měj. Já musím jít za Sakurou." Naruto se na Sasukeho nešťastně podíval a poté se rozběhl za Sakurou. Sasuke se stále díval na běžícího Naruta, silně si vzdychl a pak si sedl na židlu. Tsunade se na něho podívala.
"Moc mě to mrzí Sasuke. Až takovou reakci jsem opravdu nečekala."
"Mě to taky mrzí."
"Chceš se ještě opravdu vrátit? Nerozmyslel sis to?" Sasuke se podíval na Tsunade, chvíli nic neříkal a ještě o tom všem chvilku popřemýšlel.
.....................Pokračování příště............................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama